Ostatní subtropické a tropické rostliny

Granátovník - granátové jablko (Punica granatum)
Subtropický opadavý keř nebo strom, dorůstající až 2,5 metru výšky.
V našich podmínkách, pokud se podaří zapěstovat na trvalém stanovišti venku, je ceněnou rostlinou. Je velmi dekorativní listem i květem.
Doba kvetení je dlouhá, kvete dva až tři měsíce.Má spoustu svítivě červených květů: sterilní na letorostech a fertilní na loňských a starých větvičkách.
Krátké řapíkaté drobné listy jsou lesklé, na jaře červené, později zelené.
Plod je kulovitá bobule, podle stupně zralosti mění barvu od zelené přes žlutou, růžovou, červenou až purpurovou, s výrazným červeným až purpurovým líčkem.
Rostlina snáší sucho. V zimě snese krátkodobě mrazy až -20 °C.
Na zimu listy opadávají. Pokud máme rostlinu v květináči, po opadu listů je nejlepší je přenést rostlinu do chladné místnosti a zalévat jen tak, aby bal nepřeschl.
Granátovníku vyhovuje lehčí půda, pH neutrální až mírně zásadité. V podstatě jakákoliv zahradní.
Já jsem si vyšlechtil velkoplodý granátovník z plodu, koupeného v Kauflandu. Z jednoho plodu jsem semena vysel a rostliny šly na zahradu, zcela bez ochrany.
Jedna rostlina přežila. Navíc ta, která byla na odpis a byla v těch nejhorších podmínkách. Tu jsem začal množit a několik jich mám na zahradě. Květy zatím žádné.

Kávovník (Coffea arabica)
Původem je z Afriky. Vytváří keře nebo malé stromky s vodorovně rozloženými postranními větvemi. Má velké, lesklé, tmavozelené protistojné a celokrajné listy.
Květy jsou drobné, bílé, uspořádané do svazků. Kávovník kvete na jaře.
Plody jsou bobule, zpočátku zelené, po dozrání tmavočervené, s nasládlým oplodím (pulpou), která obsahuje dvě semena - kávová zrna.
Je to velice vhodná rostlina do bytu, snáší suchý vzduch, podsušení, horší zacházení. Kávovník není náročný na pěstování.
Roste dobře v místnostech s ústředním topením, ale snáší i vyšší vzdušnou vlhkost. Je samosprašný, nepotřebuje opylovače.
V zimě, narozdíl od citrusů, není tolik náročný na světlo. Není vhodné kávovníku během roku měnit stanoviště, třeba měnit místnost (to se týká pouze starších rostlin).
Pokud chceme kávovník řízkovat, je třeba trpělivosti. S použitím stimulátoru zakoření nejdřív za půl roku. Semenáčky kvetou obvykle již čtvrtým rokem.

Olivovník (Olea europaea)
Patří do řádu hluchavkovité (Lamiales), čeledi olivovníkovité (Oleaceae) a rodu olivovník (Olea). Původem je z Iráku.
Olivovník je stálezelený strom, v subtropech dosahuje výšky 5 až 10 metrů. Kmen má nízký, koruna je bohatě větvená, nepravidelná.
Listy jsou kožovitě tuhé, elipsovité až kopinaté, zespodu šedozelené, na svrchní straně tmavozelené, až 8 cm dlouhé, neopadavé.
Olivovník kvete na přelomu dubna a května. Květy velice vonné, drobné, žlutobílé, kulovitého až válcovitého tvaru.
Rostlina nesnáší mráz, výborně se hodí do suchých bytů. Olivovník je velice nenáročná, pomalu rostoucí rostlina.
Olivovník není náročný ani na složení zeminy, spokojí se s běžnou zahradní zeminou, vylehčenou trochou hrubšího písku.
Není třeba si lámat hlavu se zálivkou, vlastně čím míň, tím líp. Olivovníky v přírodě nikdo nezalévá, přesto se jim daří.
Častá a bohatá zálivka škodí, lépe je zalévat občas, když je na listech vidět, že už by vodu snesly, když se začnou svinovat do ruliček.
Odolný stromek vydrží téměř pouštní podmínky. Olivovník hnijící od kořenů už stěží zachráníte.
Řez olivovník snáší velice dobře, nejlépe na jaře, v průběhu vegetace postačí pravidelné zastřihování bujných letorostů.
Olivovník má neuvěřitelnou regenerační schopnost, i ten, komu "pokojovky" moc nejdou, olivovník neumoří.

Smokvoň - fíkovník (Ficus carika)
Malý strom nebo větší keř s tlustými, hladkými a lysými větvemi.
Koruna polokulovitá, řídká a silně rozvětvená, listy opadavé, střídavé, hluboce laločné velké 10 až 20 cm, sytě zelené, na líci drsné, na rubu mírně plstnaté.
Roste v subtropické oblasti celého světa. V teplejších oblastech a na chráněných stanovištích smokvoň můžeme pěstovat i v našich podmínkách.
Než přesadíme mladou rostlinu do zahrady, je lépe počkat a první rok ji nechat v květináči, a na zimu přenést do bezmrazé místnosti nebo do sklepa.
Jakmile smokvoň shodí listy, nastává vegetační klid a rostlina nepotřebuje světlo. Skoro nezaléváme.
Naopak v únoru smokvoň přeneseme na teplejší slunné místo a dodáme dostatečnou zálivku. Voda musí být odstátá a musí mít pokojovou teplotu.
Řez není u mladých rostlin nutný, stačí dotvarování. U starších rostlin koncem srpna zkrátíme plodné výhony na 5 až 6 pupenů. Tím podpoříme násadu plodů.
Je důležité, aby letorosty řádně vyzrály, protože na nich se vyvinou plody.
Problémem bývá opadávání plodů. To bývá způsobeno růstem tenkých nevyzrálých větviček místo silných, přehnojením, nebo malou zálivkou v době vývoje plodů.
Špatně je rovněž přesadit rostlinu do nadměrně velké nádoby. To způsobí nadměrný růst rostliny na úkor tvorby plodných větví.
Plody fíkovníku jsou velice variabilní, od zelených se sytě červenou dužninou přes žluté, hnědé, až po tmavě fialové.
Nejlepší je získat rostlinu z místních podmínek, vyzkoušenou pro pěstování ve volné půdě.

Vavřín - bobkový list (Laurus nobilis)
Stálezelený keř nebo stromek s kopinatými, tmavě zelenými kožovitými listy, které po rozemnutí silně a příjemně voní. Všichni známe použití listů v kuchyni.
Původem je z Přední Asie, je rozšířen v celém Středomoří. V současnosti je rozšířen po celém světě. Vavřín je vysoce dekorativní, celoročně krásně zelený.
Pěstuje se pro listy, které obsahují éterické oleje.
Na půdu není náročný, snáší i vápenitou půdu. Má vysokou regenerační schopnost, snáší hluboký řez. Snese teploty do -15 °C, na chráněném místě i nižší.
Vysadit ven natrvalo vavřín můžeme, ale pouze několikaleté, dobře vyzrálé rostliny a na slunné místo, chráněné před větry. Na podzim rostlinu zateplíme.
Stejně jdeme do rizika, že rostlina několik teplejších zim přežije a pak při větších mrazech zmrzne. Ledové zimní větry vysuší pletivo rostliny, které je slabé.
Rostliny tvarujeme jako nízký keř nebo stromek s polokulovitou nebo kulovitou korunou. Pokud rostlinu zasadíme ven na trvalé stanoviště, jsou lepší keře.
Když omrznou, rostlina vyraší odzpodu znovu.
Vavřín se množí semeny, odkopky, nebo řízkováním. Po mých zkušenostech s řízkováním zakoření nejdřív za půl roku, spíš později.
Vyžaduje slunnou polohu v bytě u okna.
Vavřín je možné mít do mrazů venku, v květnu zpočátku v polostínu, než si zvykne jak na venkovní podmínky, tak na přímé slunce.
V létě potřebuje víc vody, ale zemina nesmí být přemokřená. Během růstu v létě můžeme přihnojovat kombinovaným hnojivem.
Zemina pro vavřín je podobná jako pro citrusy: kvalitní zemina ze záhonu (1 díl), kompost (1 díl), písek (0,5 dílu), rašelina (0,5 dílu).
Vavřín je ozdobou letního balkónu i zahrady, v zimě je velice dekorativní v bytě. Velice dobře snáší celoroční bytové pěstování.

nahoru